Chronologie dějin kláštera

Zpracoval Ing. František Laštovička s využitím podkladů nezištně poskytnutých panem Petrem Peňázem, předsedou společnosti Cisterciana Sarensis.

 

chronologie

 

popis události

kontext historický

kontext architektonic-ký a umělecký

 

 

973

 

zřízeno pražské biskupství

984

 

biskup  pražský Vojtěch  světí dřevěný kostel na území  dnešního Žďáru[1][1]

1063

 

zřízeno biskupství v Olomouci

1098

 

založeno první cisterciácké opatství v Citeaux

1115

 

založeno opatství v Morimond

1119

 

papež Kalixt II. schvaluje cicsterciácký řád

1127

 

založeno opatství Ebrach

1142

 

velmož Miroslav (patrně z rodu Markvarticů) zakládá první cisterciácké opatství na českém území v Sedlci u Kutné Hory

1144

 

založeno opatství Plasy

1145

 

založeno opatství Nepomuk / Pomuk /

1196

 

založeno opatství Osek

1204

 

založeno opatství Velehrad

1233

 

Konstancie Uherská zakládá opatství Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova

1232-1234

 

Jan z Polné se obrací na osecký klášter s žádostí o založení cisterciáckého kláštera na svém území

1235

 

uvedení cisterciáckých mnichů z Oseka do Nížkova, založení provizorního sídla „Cella sancti Bernardi“

1240

 

vizitace oseckého opata Slávka zjišťuje závažné nedostatky ve hmotném zajištění konventu, které vedou ke zrušení nížkovské fundace

1240-1241

 

 

likvidace cisterciácké komunity, definitivní konec nezdařené fundace Jana z Polné v Nížkově

kol. 1250

 

záměru založit rodový klášter[2][2] se ujímá přední moravský velmož Přibyslav z Křižanova, shromažďuje prostředky a před smrtí pověřuje realizací záměru svého zetě Bočka ze Zbraslavi

1251

 

smrt Přibyslava z Křižanova

1251 a 1252

 

generální kapitula nařizuje opakované vizitace vybraného místa pro stavbu kláštera 

1252

 

založeno opatství Žďár  / dle  cisterciácké   datace 5.2.1251/, příchod prvních řeholníků

(morimondská linie filiace cisterciáckých klášterů: Morimond – Ebrach – Pomuk – Žďár)

1252

 

moravský markrabě Přemysl potvrzuje Bočkovu donaci

 

3. květen 1253

v den svátku nalezení sv. Kříže svěceny  základy  zděného konventního kostela založeného ke cti Nanebevzaté Panny Marie a spolupatrona sv. Mikuláše

1253

 

papež Inocenc IV. souhlasí s fundací a přijímá klášter do zvláštní ochrany

1255

 

Boček ze Zbraslavi  odkazuje svůj veškerý majetek ve prospěch kláštera, v prosinci umírá a je převezen  ze Znojma

1255

 

vykonavateli  Bočkovy závěti se stali jeho švagr Smil z Lichtenburka a bratr Kuna

1256

 

Boček ze Zbraslavi je v lednu  dočasně (provizorně) pochován v rozestavěném kostele

1256 – 1269

 

Smil z Lichtenburka pokračuje v díle a hmotně zabezpečuje klášter[3][3]

 

1256-1259

za opata Walthelma intenzivně pokračuje  stavba kostela

 

1257

založena  Studniční  kaple P.Marie,  kultovní místo a symbol žďárských cisterciáků

 

kol.1260

rozestavěný  kostel mohl  dosahovat  již  koruny obvodových zdí, byla zaklenuta kaple sv. Petra (dnes kaple Zvěstování Panny Marie)

 

1259-1262

v konventním kostele NPM konsekrován první známý oltář  zasvěcený sv. Petru

1261

 

olomoucký biskup Bruno ze Schauenburka potvrzuje donaci kláštera po smrti Bočka ze Zbraslavi

1262

 

umírá paní  Sibyla, manželka Přibyslava z Křižanova, tchyně Bočka ze Zbraslavi a Smila z Lichtenburka a matka sv. Zdislavy a  odkazuje všechen svůj majetek klášteru

 

1262

vysvěcena Smilem z Lichtenburka  darovaná  kaple Panny Marie,  postavená  uvnitř   dispozice  konventního  kostela  NPM - později zbořena, provedeno vytýčení definitivního opatského dvorce

 

asi 1263

stavebně  dokončena  východní  část   kostela s  presbytářem s bočními kaplemi  a  transeptem a část hlavní lodi pro mnišský chór, dokončena křížová chodba

 

1263

 zahájena stavba nové budovy kláštera jako sídla členky zakladatelské rodiny paní  Eufemie, dcery Sybily a Přibyslava z Křižanova, manželky Bočka ze Zbraslavi a sestry sv. Zdislavy 

1263-1276

 

ustálen  konvent  a  za  opata  Winricha z Valdsas  se stěhuje z dřevěného srubového provizoria v místě tzv. Starého dvora do zděného kláštera

 

1264

     Bočkovy   pozůstatky   přeneseny při příležitosti  slavnostního posvěcení  oltářů  sv. Jana Křtitele a sv. Jakuba  do kaple v jižní boční lodi kostela NPM [4][4]

1268

 

papež Alexandr IV. dává klášteru právo konat na jeho území  bohoslužby i mimo vlastní klášter a povoluje pohřbívání zájemců mimo okruh zakladatelských rodů v klášterním chrámu

1269

 

smrt Smila z Lichtenburka, pochován v klášterní kapli Panny Marie[5][5]  

 

1269-1276

dokončována  hrubá  základní  stavba konventního kostela NPM, kapitoly a opatství

1272

 

 papež Řehoř X. přijímá klášter do zvláštní ochrany     čímž ho připoutal k přímé papežské správě a učinil jej nezávislým na diecézním biskupovi [6][6]

 

1273-1276

střecha konventního kostela NPM pokryta cihelnou pálenou krytinou

1279

 

zemřela  Eufemie, pohřbena v rodové hrobce

1284

 

klášter získává od Václava II patronaci v Blučině, zde zřizují řeholníci dvůr v němž patrně soustřeďují vinné desátky z jihomoravských vinic

po r.1300

 

umírá autor Kroniky kláštera Žďárského, mnich Jindřich Řezbář

1312

 

smrtí Smila z Obřan, vnuka zakladatele kláštera Bočka ze Zbraslavi  vymírá zakladatelský rod

1315

 

   český král Jan Lucemburský potvrzuje klášteru dosavadní         privilegia a vyjímá klášter z pravomoci zeměpanských úřadů

     v případě, že se mniši zdržovali mimo klášterní území

1316-1323

 

Jindřich  z  Lipé  a  Jindřich   z  Lichtenburka, nástupníci po rodu pánů  z  Obřan  potvrzují klášteru všechna dosavadní obdarování

1338

 

markrabě Karel klášteru uděluje významné právo soudit hrdelní přečiny

 

1352

první písemná zmínka o dvojlodní kapli, předchůdkyni kostelíka sv. Markéty

1353

 

český král Karel IV. potvrzuje veškeré donace a privilegia kláštera, získané od jeho předků, duchovních a církevních osob

1422

 

kostel  a  klášter  napaden a vypálen husitským vojskem, vedeným Žižkovými hejtmany Bořkem z Miletínka a Viktorinem z Kunštátu, mniši byli vyhnáni a mnozí  povražděni

 

1422-1437

chátrání  opuštěného  vypáleného  kláštera  a kostela, došlo ke zřícení podstatné části klenby

1437-1439

 

pravděpodobně správce země Jiří z Poděbrad uvádí opět cisterciáky do Žďáru

 

po r. 1450[7][7]

zhotovení donátorské nástěnné malby v presbytáři kostela NPM

 

/2007/

novodobé odkrytí nástěnné malby

1462

 

papež Pius II. uděluje žďárským  opatům právo užívat  pontifikálie

 

po 1462

zhotovena  doposud dochovaná výzdoba obou závěrových kaplí, malba na jižní zdi závěrové kaple severní boční lodi znázorňuje symbolické udělení pontifikálií žďárskému opatu   

1488

 

Matyáš Korvín vrací klášterní panství Jindřichovi staršímu z Münsterberka, synovi krále J. z Poděbrad

 

do r. 1479

zřízení definitivních pohřebišť  zakladatelských rodů pánů z Obřan a pánů z  Lichtenburka v bočních závěrových kaplí, přenesení všech dochovaných ostatků  do jednoho místa  

1498

 

knížata z Münsterberka povolují konventu aby si v případě vymření rodu sám zvolil své ochránce

 

před r.1540

známy již první klášterní varhany

1551

 

papež Julius III. uděluje opatu Václavovi III.  titul světícího biskupa olomouckého a titulárního biskupa nikopolského[8][8] a zbavuje jej povinnosti trvale sídlit ve Žďáru  

 

1556

nová konsekrace,  opat  Václav III. světí  opravený  konventní kostel

 

 

1561

vsazen  náhrobní  kámen opata Václava III. do pilíře druhého mostu u kláštera (v dnešní Dvorské ulici)

 

/1942/

kámen přenesen do interiéru konventního kostela a osazen ve stěně severní boční lodi

1588

 

Karel Münsterberský v rámci urovnání svých dluhů předává klášter olomouckému biskupovi Stanislavu Pavlovskému, ze Žďáru se stává biskupský manský statek, počátek krize kláštera

kol. 1600

 

vyhrocené konflikty mezi opatem a Františkem kardinálem Dietrichsteinem, kardinál zatěžuje klášter vysokými dávkami, na opatské místo se snaží prosadit velehradského opata, z kláštera nechává odvézt varhany, snaha o přivtělení kláštera ke stolním statkům olomouckého biskupství

1606

 

papežské rozhodnutí připojuje Žďár k biskupským stolním statkům

1614

 

vrcholí  první krize  kláštera  jeho  právním zánikem

 

1614

Dietrichsteinův správce Kratzer boří část  kvadratury, zaniká jádro raně gotické a z původní křížové chodby kolem Rajského dvora zůstává pouze  Studniční kaple Panny Marie, jsou prováděny stavební úpravy pro nástup františkánů

 

po r. 1614

opatský dvorec stavebně adaptován na zámek

asi 1615

 

do uvolněného kláštera přichází františkáni a zřizují noviciát

1615-1618

 

 

bývalý  klášter  se všemi  statky  se   stává osobním   majetkem    olomouckého     biskupa  knížete Františka kardinála Dietrichsteina; moravské stavy vzápětí konfiskují kardinálův majetek a  prodávají ho  jeho  nekatolickému  příbuznému Zikmundovi Dietrichsteinovi

po r. 1621

 

kardinál Dietrichstein po porážce stavovského povstání získává majetek zpět

1634-1636

 

 

biskup kníže František kardinál Dietrichstein  pořizuje

poslední vůli  a  ustanovuje dědicem  synovce Maxmiliána

1638

 

 

Maxmilián  prodává  po dvou letech žďárské zboží zpět cisterciákům, kteří se touto koupí na dlouhá léta zadlužili

1639

 

 

odchod františkánů, cisterciáci   obnovují    protoopatem   Janem Greifenfelsem žďárské opatství a klášter

 

1639

prostorová úprava bočních závěrových kaplí, zmenšení zakladatelských pohřebišť do dnes známé podoby, přenesení všech dochovaných ostatků  do jednoho místa

1640

 

akt prodeje je ukončen předáním listin opatovi

1642-1654

 

švédská vojska opakovaně pustoší klášter

1648

 

řádová kapitula v Praze schvaluje návrh opata Greifenfelse aby z důvodu zadlužení a zpustošení kláštera nebylo místo opata  obsazováno a klášter řídili vizitátoři a pověření koadjuktoři 

 

1642-1654

 poničení donátorské nástěnné malby v presbytáři chrámu švédskými vojáky

1640-1654

 

postupné  kroky k  obnovení  činnosti a záchraně kláštera po švédském pustošení

 

1653

 konv.kostel  NPM je vybílen  a  přitom jsou  zabíleny původní gotické fresky i malby z let 1578 – 1588

 

1666

instalována kovaná mříž  „lettr“,  oddělující chórovou část od západní poloviny kostela

 

1667

kostel získává nedochovanou raně barokní podobu

1670

 

narození pozdějšího opata V. Vejmluvy

1676

 

obnovení opatské funkce, pozastavené rozhodnutím řádové kapituly z r. 1648

1677

 

narození architekta J.B.Santiniho

1689

 

klášter i kostel je vypálen rukou žháře

 

1691

velmi průměrný varhanář Pavel Roskoš z Brna je pověřen stavbou nových varhan, které však nebyly zcela  funkční

 

 

 

 

 

1692

požárem poškozený kostel je opraven a vymalován, ve Žďáře usedlý sochař  Jakub Staenhübel dokončuje zakázku na stavbu   hlavního  oltáře v konventním chrámu, významný slezský malíř M. L. Willmann   pro   oltář  namaloval  skvělý dvojobraz  Nanebevzetí  Panny  Marie; v témže roce pořízena nová kazatelna

 

konec 17. stol.

pořízeno  48 vyřezávaných  sedadel  chórových

lavic konventního kostela NPM

 

1700

zřízena nová sakristie, přistavěná k východní obvodové stěně

 

1701

stavba vrcholně barokního kostelíka sv. Markéty na místě původní kaple, do okruhu autorů je vřazen i J.B.Santini[9][9]

 

1701-1706

sochař J.  Staenhübel  zhotovil  8  dalších  oltářů s obrazy od žďárského malíře Tomáše Šabarta, vše zničeno za požáru v r. 1737

1705- 1738

 

 

opatem kláštera Václav IV. Vejmluva,  za  něhož je  provedena Santinim velkorysá barokizace kostela a kláštera, toto období je považováno za dobu největšího rozkvětu kláštera

 

 

kol.1708

 

Simone Gionima maluje řadu fresek a obrazů; většina obrazů byla při požáru r.1737 vážně poškozena nebo shořela

1706

 

první písemná zmínka o architektu J.B.Santinim, který ve společnosti sochaře M.V.Jäckela  navštěvuje Žďár

 

1706

M.V.Jäckel realizuje kamennou skulpturu P. Marie na vrcholu sloupu klášterní kašny na 1. nádvoří

 

1709

zřízen Dolní hřbitov (Nejsvětější Trojice) podle projektu J.B.Santiniho,

 

1709

M.V. Jäckel  tvoří  dřevěnou  polychromovanou skulpturu  P.Marie s Ježíšem, která se stala symbolem Žďárských cisterciáků - nyní v Muzeu knihy

 

1706 - 1709

J. B. Santini provádí rozsáhlé barokní úpravy konventního kostela NPM

 

1710

instalace nových  Sieberových  varhan  do konventního kostela    NPM,   řezbu   skříní  patrně  dle Santiniho návrhů zhotovila dílna M.V. Jäckela[10][10]

 

13. srpen 1719

zahájení stavby  poutního  kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře dle projektu  J. B. Santiniho, stavitelem Donat Morazzi a jeho syn Donat Theodor Morazzi

 

16. květen 1720

 

dle barokní zvyklosti probíhá svěcení poutního kostela  v již rozestavěné stavbě

 

1720

výstavba zemědělského dvora Lyra nad západním břehem Bránského rybníka, výstavba klášterního hospice „U tří hvězd“, určeného pro světské hosty kláštera

 

1720

oprava a nové zaklenutí a zastřešení studniční kaple, provedena interiérová výzdoba, nástavec s kladkou osazen Jäckelovou sochou trůnící P. Marie s dítětem

31. květen 1721

 

beatifikace (blahořečení) Jana Nepomuckého

 

1721

dokončena hrubá stavba poutního kostela

 

27.září 1722

slavnostní vysvěcení poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře

1723

 

zemřel   Jan  Blažej  Santini  Aichl  ve věku pouhých 46 roků

1724

 

založení klášterní šlechtické akademie

 

1724-1727

stavba budovy šlechtické akademie s konírnou a zahradou

1729

 

svatořečení bl. Jana Nepomuckého

 

1730-1735

Theny tvoří kamenné sochy pro hlavní oltář i  dřevořezby oltářního nástavce

 

1733-1735

Theny  tvoří  dřevěný oltář  Zvěstování  Panny  Marie   pro jižní kapli konv. kostela NPM

 

1734-1735

Theny  tvoří  dva  kamenné cheruby  na  hlavní  oltář konv. kostela NPM

 

do r. 1734

stavba reprezentativní prelatury s freskovou výzdobou K.F.A.Töppera

 

1735

nová barokní úprava mauzolea zakladatelských rodin v presbytáři

1735

 

osmidenní oslavy 500 let od uvedení mnichů do Nížkova (500 let trvání cisterciáckého kláštera) a 30 let od uvedení V. Vejmluvy do funkce opata

1737

 

 

žhář  zapaluje celý klášter , z konventního kostela NPM je ruina, část stavby se zřítila, opat  Václav Vejmluva byl raněn mrtvicí

1738

 

umírá opat Václav Vejmluva

1739

 

opatem zvolena další významná osobnost kláštera Bernard Hennet

1740

 

další  požár  klášterních  budov,  zrušena šlechtická akademie

 

1749

pořízena krycí deska opatské  krypty pod podlahou konv. kostele NPM

 

po r. 1750

stavba letní prelatury s letním refektářem v klášterní zahradě

 

po r. 1751

realizován nový kamenný most přes  Sázavu

 

asi 1761-1766

nový most doplněn sochami světců

 

1752-1755

zřízeno šest nových oltářů v konv.kostele NPM,

 

pol.18.stol.

Thenyho řezbářská a sochařská dílna zhotovuje další sochy do konv.  kostela, zejména dokončuje výzdobu

 chórových lavic

1770

 

smrt opata Bernarda Henneta

1770

 

volba předposledního opata Otto Logcka z Netky

1770-1782

 

odprodej některých statků těžce zadluženého kláštera

1772

 

další zhoubný požár kláštera

 

1780

významný brněnský sochař Ondřej Schweigl zhotovuje pro kostel NPM hodnotné štukové plastiky, u nichž se poprvé objevují rysy klasicismu

1782

 

posledním opatem zvolen Otto Steinbach z Kranichsteina

1784

 

 

úmyslně založený požár poničil celý klášter,  konventní kostel NPM i svatojanský poutní kostel s ambity na Zelené hoře

1784

 

 

 na žádost opata Steinbacha klášter zrušen; vlastníkem celého  majetku se stává c.k. instituce Moravský náboženský fond

 

1784-1787

  konventní kostel zůstává po  požáru bez  střechy a oken a tak  je  zničen  další mobiliář, pokud nebyl rozkraden,

po požáru opravena pouze část konventní budovy u kostela                   pro farní úřad a sklepy pro pivovar, zbývající část kvadratury postupně rozebírána na stavební materiál

1786

 

konventní kostel prohlášen za farní

 

1810

 

část konventu ( prostor bývalé lékárny) upravena na faru, kostel  povinně musel státu odevzdat část  svého nejvzácnějšího liturgického mobiliáře

1826-1830

 

 

žďárské panství vydražil nejvyšší maršálek království českého Josef Vratislav z Mitrovic, závětí  z  r. 1830  připadl  majetek  dědicům knížete Dietrichsteina, aby se posléze dostal do majetku rodiny Clam - Gallasovy a Eleonory Kinské, s vlastnictvím majetku byla spojena povinnost péče o farní kostel

 

1838

 farní  kostel  NPM  zcela vyloupen, stavba konventu z větší části zbořena

 

1844

stěny sakristie upraveny novou fasádou stavitelem J.P.Jöndlem

 

1851

 studniční kaple v místě vstupu doplněna třemi novogotickými pilíři a upravena tak na desetibokou stavitelem J. Boučkem

 

1862

zboření severního křídla křížové chodby kláštera

 

1902 - 1904

pokus o puristickou rekonstrukci interiéru konventního kostela NPN, po regotizaci závěrových kaplí a jižní boční lodi práce ukončeny

 

1904

poslední známé provedení výmalby interiéru kostela NPM

 

1942

náhrobní  kámen opata  Václava III. přemístěn z mostního pilíře  a  zazděn  do  severní zdi konv. kostela NPM

 

1947

otevřena  tumba  z  15. století v jižní kapli  Zvěstování PM v konventním kostele, provedení antropologického průzkumu hrobky zakladatelů kláštera

1952

 

komunistické vyvlastnění církevního majetku – kostel NPM i areál poutního kostela sv. Jana Nepomuckého byly vynuceně  převedeny pod státní správu

 

1955

 

otevřena  hlavní  opatská  krypta  a proveden zběžný      průzkum; zjištěny pozůstatky řady opatů  počínaje

  Janem IX Greifenfelsem, zjištěno, že rakev   opata   Vejmluvy  otevřena  již  dříve násilím, krypta posléze znovu uzavřena

1955-1957

 

archeologický průzkum kvadratury kláštera vedený dr.  Jaroslavem Králem z Archeologického ústavu ČSAV Brno

 

1973-1984

zrekonstruováno torzo západní části kvadratury vedle budovy fary

1994

 

zápis areálu poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO

2004

 

archeologický průzkum v prostoru bývalé křížové chodby v budově fary

 

2004

provedena celková obnova křížové chodby – adaptace na víceúčelový farní sál 

2004

 

 

8.12. podpis smlouvy o bezúplatném převodu kulturní památky – konventního kostela NPM ze státu na Římskokatolickou církev

2005

 

od 17.2. konventní kostel NPM zapsán na listu vlastnictví Římskokatolické farnosti ve Žďáru nad Sázavou 2

 

2005

     v září započato s celkovou obnovou interiéru kostela, cílem   kvalitativní návrat architektonického a uměleckého  výrazu interiéru do doby největšího rozkvětu kláštera

 před r. 1737

 

2005

nález gotického ostění a  tumby v jižní boční zdi konventního kostela NPM, pravděpodobné místo prvního přenesení ostatků zakladatele kláštera Bočka ze Zbraslavi v r.1264, kosterní pozůstatky nenalezeny[11][11]

 

2005-2008

 restaurování barokního mobiliáře sakristie

 

červenec 2008

dokončení stavební části obnovy interiéru kostela

 

30. srpna 2008

konsekrace nového obětního stolu – oltáře sv. Zdislavy

5. leden 2009

 

povýšení farního kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše na Baziliku Minor

 

[1][1] Zmínka v Cronica domu Sarensis - ze zprávy vyplývá, že v době založení kláštera dřevěný kostel ještě stál a to

v místech  kde bylo původně založeno  město (na Starém městě).   Jeho stav  je  popisován jako sešlý.  Pokud by

tento konkrétně popisovaný kostel   vysvětil  skutečně   sv.  Vojtěch, byl   by  v  době  sepsání   kroniky  více  než tři  sta  let starý. V podmínkách   drsné nekolonizované krajiny by taková životnost dřevěné stavby byla velmi výjimečná.

[2][2] Rodový klášter přispíval k společenské reprezentaci rodu a byl místem pro pohřbívání jeho rodinných příslušníků.

 

 

[3][3] Přední šlechtic českého království Smil z Lichtenburka – promotor fundationis (pokračovatel díla) věnoval klášteru desátky ze svých stříbrných dolů a nechal připsat klášteru řadu vsí. Po Bočkovi nejvýraznější donátorská osobnost stojící u počátků dějin kláštera.  

[4][4] Pravděpodobným pozůstatkem je tumba s gotickým ostěním v jižní stěně boční lodi, odkrytá při stavebních pracích na celkové obnově interiéru kostela v r. 2005. Mniši jako definitivní pohřebiště rodů z Obřan a Kunštátu zvolili tumbu v jižní kapli (kaple Zvěstování Panny Marie).

[5][5] Po zboření kaple Smilovy ostatky přeneseny do severní závěrové kaple. Mniši jako definitivní pohřebiště rodu z Lichtenburka zvolili tumbu v severní kapli (kaple křestní).

[6][6] Důležité rozhodnutí papeže - nezávislost kláštera na diecézní správě potvrdila jeho význam, byla však předmětem častých sporů a snah diecézního biskupa podmanit si klášter. K vyhrocení situace došlo v 2. polovině 16. stol.  kdy byl Karel Münsterberský v rámci urovnání svých dluhů nucen předat klášter olomouckému biskupovi, ze Žďáru se stává biskupský manský statek, počíná krize kláštera, která vyvrcholila  konflikty mezi opatem a kardinálem Dietrichsteinem, snažícím se o připojení kláštera ke stolním statkům biskupství, což se mu rozhodnutím papeže z r. 1606 podařilo  a posléze vedlo k zániku kláštera v r. 1614.

[7][7] Nález nástěnné malby nebyl doposud detailně prozkoumán. Datace k roku 1320 vychází z předběžného odborného ohledání. Není však vyloučeno, že vznik malby může souviset až s pozdější úpravou zakladatelského pohřebiště, které spadá do období 2. pol. 15. století. 

[8][8] Opat Václav III. byl z hlediska svého postavení v církevní hierarchii nejvýznamnějším opatem Źďárského kláštera. Zmiňovaný titul biskupa nikopolského byl v době opata Václava III. titulem formálním, přesto prestižním. Nikopole, ležící v dnešním Bulharsku byla sice zcela v rukou osmanské říše, přesto byla nadále považována za državu křesťanskou. K jejím neúspěšným dobyvatelům patřil i český král Zikmund Lucemburský, který k Nikopoli vedl roku 1396 vlastní křížovou výpravu, ve které byl Turky poražen.

[9][9] Jan Sedlák, Významné památky okresu Žďár nad Sázavou, kap. Žďár nad Sázavou II, vyd. Okresní památková správa Žďár nad Sázavou, 1982

[10][10] Tuto pravděpodobnou domněnku nelze vzhledem k absenci jakýchkoliv dokladů zcela spolehlivě doložit. Dobou vzniku varhanního nástroje může být i období let 1720 – 1722, v tomto případě řezbu   skříní  patrně  zhotovila již fungující klášterní řezbářská dílna (ještě bez účasti Řehoře Thenyho).  Teoretickou možností je zhotovení, nebo alespoň doplnění výzdoby varhanních skříní  poničených požárem v roce 1737, které mohlo být provedeno klášterní řezbářskou dílnou pod dohledem Řehoře Thenyho v období kolem roku 1755.    

[11][11] Ostatky Bočka ze Zbraslavi byly pravděpodobně znovu přeneseny po definitivním dokončení zakladatelského pohřebiště do pohřební tumby v jižní kapli.

Z farního kalendáře

TOPlist