Jeho portrét jsem stavěla jako příběh člověka, který své jistoty hledá a nachází skrze nejistoty, úzkosti a strach. Snažila jsem se zobrazit jeho cestu jako příběh opětovného a vědomého vstupování do nejistoty, překonávání strachu a překážek,“ popsala KT autorka snímku, dokumentaristka Veronika Korčáková.

 

S kameramany Janem Šusterem a Miroslavem Jankem na filmu pracovala čtyři roky v rozmezí let 2014 až 2018 a Tomáše Halíka doprovází do jeho domovského kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze, do londýnského Hyde Parku i na ceremonii převzetí Templetonovy ceny. Využívá i některé archivní záběry, na kterých vedle mladého Halíka vidíme Jana Pavla II. či kardinála Františka Tomáška. „Všechny tyto cesty za vzpomínkami a prestižními oceněními jsou ve filmu rámovány Halíkovými úvahami o jeho tehdejších i dnešních úzkostech, váháních či nejistotách,“ dodává dokumentaristka.

 

Za jednotící téma autorka zvolila paměť – přesněji způsob, jakým se historická společenská paměť prolíná s pamětí a historií osobní. „‚Bůh je paměť,‘ říká na jednom místě filmu Tomáš Halík. To jsem chtěla promýšlet a zároveň prozkoumat, jakým způsobem se on sám zapsal do paměti některých lidí, kterým v životě hodně pomohl,“ přiblížila Veronika Korčáková.

 

Hlubokým momentem snímku je v této souvislosti sekvence natočená ve vězení, za kovovou mříží, u nevzhledného vězeňského stolu. Nositel světových cen a čestných profesur u něj sedí s doživotně odsouzeným vrahem Dušanem, který v kriminále nastoupil cestu obrácení i díky četbě Halíkových dopisů a knih. A najednou zde padají všechny přívlastky a nálepky – vidíme prosté a upřímné setkání dvou stárnoucích známých. „Chtěla jsem, aby se Tomáš Halík po oceněních, která v průběhu filmu sbírá po celém světě, setkal s někým z úplně jiného prostředí, s nímž navázal vztah už dřív a kdo ho průběžně nosí v srdci a v paměti,“ doplnila autorka. „Dušan mi řekl, že díky podpoře Tomáše Halíka nespáchal ve vězení sebevraždu.“

 

Veronika Korčáková už s Tomášem Halíkem pracovala na dřívějším dokumentu Tajemství rodu, s malou přestávkou spolu tedy prožili intenzivních šest let. „V různých situacích jsem se na něj mohla vždy absolutně spolehnout,“ říká filmařka a dodává: „Je to člověk nesmírně citlivý, a i když tak třeba vždy nepůsobí, má také velký smysl pro potřeby druhých a skutečně mu na nich záleží. A je naprosto nezištný.“

 

Film k životnímu jubileu bude logicky bilanční. Veronika Korčáková snímek zarámovala Halíkovým vyprávěním o mezním okamžiku na Antarktidě, kdy byl blízko smrti. Zakončila jej pak jeho přemítáním o stárnutí, odcházení a tom, jak člověk „obstojí před Bohem – v prostoru, kde už vůbec nepůjde o čestné doktoráty,“ jak říká výstižně. Celkově se jí podařilo vstoupit ne snad přímo do knězova titulního dialogu se světem – na to je snímek příliš intimní –, ale do dialogu s člověkem Tomášem Halíkem určitě.

 

Na konci května vychází v Nakladatelství Lidové noviny Halíkova vzpomínková kniha To že byl život? s podtitulem Z podzemní církve do labyrintu svobody. Srovnání Halíkovy autobiografie s tím, jak jej vidí a jak mu rozumí o generaci mladší filmařka, jistě nebude bez zajímavosti.

 

 

===