Architektura baziliky

(Ing. František Laštovička)

 

     Původní konventní kostel byl vytyčen na půdorysu    trojlodní baziliky o celkové délce 78 m a šířce 20 m. Výška střední hlavní lodi je 16 m, boční lodi mají výšku 7 m. Dispozice je tvořena  průběžnými klenebními poli a na východě končí vystupující příčnou lodí o délce 32 m s kaplemi po obou stranách pětiboce uzavřeného presbytáře. Za kaplí situovanou v pravé části dispozice se nachází sakristite.
     Z původní raně gotické stavby kostela z druhé poloviny 13. století se zachovalo především obvodové zdivo trojlodí, příčné lodi, kaplí a presbyteria. Obvodová stěna jižní lodi původně sousedila přímo se severním křídlem ambitu, kterým byla zakryta a proto zůstala bez přímého osvětlení. Zdivo střední lodi a obvodová stěna lodi severní byly původně prolomeny úzkými typicky gotickými hrotitými okny. Svoji dnešní podobu s půlkruhovými záklenky dostala okna při pozdějších barokních úpravách. Střední loď od lodí bočních oddělují původní hranolovité pilíře s hrotitým profilem mezilehlých oblouků. Pilíře jsou na třech stranách zcela hladké a kromě soklu a jednoduché římsy nejsou dotčeny žádným členěním. Toto jednoduché provedení koresponduje se strohou jednoduchostí původní cisterciácké architektury vycházející z prvotních řádových principů uplatňovaných v Burgundsku.
     Jednotlivá obdélná pole hlavní a bočních lodí jsou sklenuta žebrovou křížovou klenbou s příčnými klenebnými pásy a přízedními žebry. Zvláštní klenební podmínky lze pozorovat v lodi hlavní, kde místo devíti polí původního půdorysného rozvrhu, čitelného v situaci založení sloupů, je polí pouze osm, přičemž klenba nad prvním a druhým polem počínajíc od transeptu je sklenuta nad půldruhým půdorysným polem. Tento stav je s největší pravděpodobností výsledkem rekonstrukce klenby po jejím zřícení, zapříčiněným nejdelším chátráním kostela v letech 1422 – 1437 po jeho rozvrácení husitským vojskem. Skutečnost, že došlo k násilné změně statických poměrů v této části stavby dokládají velmi rozsáhlé trhliny ve zdivu, které po zřejmě jednorázovém odeznění vzniklého napětí nebyly nadále aktivní a dnes jsou skryty pod nově restaurovanými omítkami.  
     Původní raně gotické žebroví hlavní i obou bočních lodí bylo v baroku pokryto štukem s barokně gotickým profilem. Jižní boční loď, která byla nejvíce postižena požárem v roce 1736 a kde došlo k opadání a otlučení omítky zničené následným vlhkem, poskytuje příležitost sledovat původní klenební podmínky . Diagonální meziklenební i přízední žebra s náběžnými štítky dosedají na konzoly, nasazené ve výši pilířových říms. Trojboké, nehluboce vyžlabené konzoly se základnou v podobě obráceného jehlanu s mírně vyhloubenými stěnami mají polygonální krycí desku, jejíž profil přechází na římsu podpor. Profil dosti hrubě opracovaných žeber je prostý. Prostorová žebra jsou vytesána z pískovce, přízední žebra ve své rozběhové části byla zhotovena ze statických důvodů z mramoru.  
     Trojdílná příčná loď, jejíž prostor byl barokními úpravami důrazně potlačen, má nad čtvercem křížení i nad oběma křídly žebrovou křížovou klenbu. Současné členění pilířů v prostorovém křížení s bohatou štukovou výzdobou pochází z období barokních úprav, realizovaných podle návrhů Jana Blažeje Santiniho Aichla. Oboustranná, osově symetrická vestavba zpěváckých tribun s vloženými velmi plochými varhanními emporami, nesoucími varhanní skříně, vnesla do původní strohé gotické dispozice pronikavě dynamický prvek, jímž je pohled návštěvníka okamžitě po vstupu do chrámu strháván k retábulem naplněnému presbytáři. Sama příčná loď je bohatě členěným prostorem. Dynamická a neklidná atmosféra je však koncentrovaná pouze zde, do prostoru přechodu mezi chrámovými loděmi a presbytářem. Do hlavní lodi i do lodí bočních svým prostorovým účinkem nijak nezasahuje.
     Klenební pole presbytáře s původní raně gotickou křížovou klenbou, skrytou rovněž pod štukovým obalem, je odděleno od křížení hladkým vítězným obloukem s podloženým žebrem na pasu se štukovou barokní profilací. Závěrovou část kněžiště, sklenutou šesti paprsky žebrové klenby rovněž skrytými pod štukovou vrstvou, poměrně rafinovaně osvětluje pětice oken se špaletami.    
     Obě kaple na východní straně transeptu, přiléhající těsně k střednímu chóru, jsou otevřeny do transeptových křídel hmotnou nečleněnou  arkádou s hladkým obloukem. Jsou sklenuty každá jedním polem křížové klenby s žebry klínového vyžlabeného profilu, ukončenými náběžníky s jednoduchými přízedními klenebními patkami. Mezi klenebním polem a pětibokým závěrem každé kaple, sklenutým šesti paprsky žebrové klenby s mírně vyžlabenými boky klínových žeber na jehlancových patkách, je široký hladký hrotitý oblouk. Žebra se protínají ve svornících. V závěrové části severní kaple jsou dochována tři původní hladká kamenná ostění oken s půlkruhovými záklenky a špaletami. Na stěnách a klenebních kápích se zachovaly části původní pozdně gotické malířské výzdoby.
          Severní závěrová kaple je nejstarším stavebním prvkem v dispoziční koncepci baziliky.  Zmíněné dochované okenní otvory jsou viditelným pozůstatkem doznívajícího románského slohu v jinak již gotickém pojetí stavby.
     Ve vnitřní výstavbě kostela je rozhodujícím činitelem hloubková dispozice, spjatá v příznivém poměru s šířkovými a výškovými rozměry střední lodi. Šířka střední lodi je ve vztahu k její výšce ve vyváženém poměru 1:2, zatímco poměr výšky bočních lodí k jejich šířce je přibližně 1:1,5 a vztah výšky bočních lodí k výšce střední lodi je vyjádřen pouze mírným převýšením proti optimálnímu poměru 1:2. I tyto proporce jsou odrazem základních řádových stavebních principů.   
     Část klášterních budov s pozůstatky ambitu s křížovou klenbou bez žeber navazuje na jihozápadní nároží konventního kostela. Tato přilehlá partie původního komplexu byla v 19. století upravena pro potřeby farního úřadu. Spojovacím článkem mezi chrámem a farou je barokní novotvar schodišťového prostoru, vloženého mezi původní obvodové zdivo, tvořícího komunikaci mezi přízemím a patrem fary a skrytým vchodem za pravým bočním oltářem při vstupu do chrámu. Schodiště, tzv. „Santiniho“ je ukončeno chodbou s výraznou barokní štukovou výzdobou, zakončenou vstupem na lóži západního průčelí chrámu.

Z farního kalendáře

08.05.2018   10:00
Zelená hora
Krojová pouť na Zelené hoře
Pouť se uskuteční v den státního svátku 8. května 2018 s následujícím programem: 9.00 - 10.00 hod. shromáždění účastníků...
08.05.2018 - 10.05.2018   
Bazilika
Duchovní obnova s P. Eliasem Vellou
Téma: „Spiritualita otců pouště“.
11.05.2018   18:30
Zelená hora
Přednáška o symbolice architektury poutního kostela
Přednáší Ing. Petr Macek, Ph.D., Ústav pro dějiny umění UK
12.05.2018   15:30
Zelená hora
Průvodcovské slovo na Zelené hoře
Ing. Petr Macek, Ph.D.,Ústav pro dějiny umění UK
12.05.2018   17:00
Zelená hora
Poutní mše svatá, slouží P. Tomáš Fránek, administrátor v Bučovicích
Zpívá chrámový sbor od sv. Prokopa
12.05.2018   19:30
Zelená hora
Večer chval
Adorace se zpěvy z Taizé
13.05.2018   06:00
Zelená hora
Poutní mše svatá, slouží P. Jan David, SAC, spirituál Biskupského gymnázia
Poutní mše svatá
13.05.2018   07:30
Zelená hora
Poutní mše svatá, slouží P. Miloš Kabrda, SDB
Poutní mše svatá
13.05.2018   14:30
Zelená hora
Poutní mše svatá, slouží P. Blažej Hejtmánek, farář ve Žďáře n/S I
Po mši svaté bude májová pobožnost
13.05.2018   09:00
Zelená hora
Poutní mše svatá, slouží ThDr. Jan Balík, Ph.D. kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta
Zpívá malá schola z Kláštera
13.05.2018   10:30
Zelená hora
Poutní mše svatá, slouží P. Jan Balík
Zpívá chrámový sbor Fons
16.05.2018   20:00
Zelená hora
Nikodémova noc - květen 2018
Nikodémova noc
19.05.2018   18:00
Křížová chodba
Modlitby matek - květen 2018
Květnové modlitby matek se konají ú důvodu svatojánské pouti až 3. neděli v měsíci, nikoliv druhou jako obvykle.
27.05.2018   15:00
Kaple Nejsvětější Trojice v České Mezi
Poutní mše svatá v České Mezi
Poutní mše svatá v České Mezi
27.05.2018   09:00
Bazilika
První svaté přijímání 2018 – Žďár n/S II
První svaté přijímání 2018 – Žďár n/S II

TOPlist