Potěšilo mne, že můj hlas nezůstal osamělým výkřikem do tmy.
Velké množství věřících ze Slovenska i České republiky (včetně českých biskupů) i osobností veřejného života (včetně skvělého slovenského prezidenta Kisky) projevilo solidaritu s arcibiskupem Bezákem a jejich angažovanost nakonec přinesla plody. Upozornili Svatý stolec, že v "kauze Bezák" došlo k vážnému porušení etických i církevně-právních zásad a že neprůhledné zákulisní jednání bylo v naprostém rozporu s požadavkem Jana Pavla II., aby církev byla transparentní jako "dům ze skla". Který z těchto vlivů nakonec rozhodl, že papež František se rozhodl dát veřejně najevo, že nepřipustí, aby předchozí rozhodnutí (které se jeho zosnovatelé snažili zaštítit autoritou papeže Benedikta) bylo posledním slovem v tomto bolestném případu a že najde způsob Bezákovy rehabilitace, je těžko zjistitelné.  

Možná došlo k posunu také poté, kdy papež František poznal a odstranil nepravosti kolem dřívějšího fungování Vatikánské banky, na které arcibiskup Bezák nepřímo narazil; někteří lidé (za tyto věci zodpovědní, které pak papež František uvolnil z úřadu) tenkrát asi sehráli svou smutnou roli v jeho tak rychlém odvolání. 

Papež František rovněž před krátkou dobou vydal dokument o právním postupu při odvolávání biskupů, z něhož je patrné, že se s Bezákovým případem obeznámil a nepřipustí, aby se něco podobného ještě někdy opakovalo. Pravděpodobně lze očekávat, že formou rehabilitace arcibiskupa Bezáka bude ustanovení do odpovídajícího úřadu v některé zemi (mimo Slovensko, kde arcibiskup po zkušenostech s tamní hierarchií už působit nechce).

Hlavní "vinou" arcibiskupa Bezáka bylo ovšem to, že se pokoušel uplatnit styl pastorace v duchu papeže Františka ještě před pontifikátem tohoto reformního papeže. Nejvýraznější dopad obratu v "případu Bezák" bude zřejmě psychologický: lze předpokládat, že to přinese povzbuzení slovenských věřících, kteří byli znejistěni ve své důvěře ve stav církve, aby nerezignovali a snažili se, aby duch 2. vatikánského koncilu, tak jak ho uplatňoval arcibiskup Bezák a jak ho rozvíjí papež František, přispěl k evangelizaci slovenské společnosti a mravní a intelektuální obrodě slovenského katolicismu. Mnoho nešťastných kroků (odvolání arcibiskupa Bezáka a represe jeho zastánců a styl kampaně před referendem o rodině) narušilo autoritu církve u mnoha Slováků, zvláště u mládeže a inteligence (tedy významné části společnosti, s níž mons. Bezák dokázal komunikovat); snad se nyní najdou mezi laiky i klérem osobnosti a společenství, které znovu obnoví věrohodnost církve a pomohou jí živěji, autentičtěji, hlouběji plnit její základní úkol - vnášet do společnosti Kristovu svobodu a radost.

Myslím, že dojde také k hlubší spolupráci mezi českými a slovenskými katolíky. Vždyť i my dobře známe neduhy postkomunistické společnosti: to, že někteří křesťané nedokážou žít bez nepřítele, že se chtějí vracet do světa, který už definitivně pominul, že obtížný úkol porozumět složité realitě postmoderní pluralitní společnosti si ulehčují budováním bunkrů strachu a paušálního odsuzování, že vyměňují víru v evangelijní svobodu za směs nacionalismu a folkloru, že je strach ze svobodné společnosti žene z rodiny evropských národů do Putinova impéria ruské rozpínavosti. Ti, které oslovuje výzva papeže Františka k dospělému, zralému křesťanství, se nemusí bát o budoucnost víry  - ale musí pro ni společně, odvážně a odpovědně pracovat. 

 

===

Převzato s laskavým svolením  z webu www.christnet.cz