autor: Admin    |   datum: 09.11.2014  |  

K zamyšlení - 9.11. Svátek Posvěcení Lateránské baziliky

 Byly blízko židovské Velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Viz Jan 2,13-22


Představa, jak Ježíš vyhání z chrámu prodavače, se velmi těžce vměstnává do našich myšlenkových struktur. Když se nám pod pojmem chrám nevybaví kostel, do kterého nejčastěji chodíme, pak si určitě představíme majestátní vícelodní gotickou stavbu. Býčky, ovce, holuby a stoly směnárníků se tam pochopitelně v žádném případě nehodí, proto se podvědomě podivíme, jak se těm obyvatelům Jeruzaléma jen podařilo dostat do chrámu všechen ten zmatek, a ještě se rozhořčují nad tím, že je Ježíš vyhazuje. Pak nad touto podivnou událostí pokrčíme rameny a vyvodíme závěr, že v kostele je třeba chovat se slušně, že některé věci tam vůbec nepatří, že si je třeba před vstupem do kostela vypínat mobil, že... a že je důležité starat se o čistotu a důstojnost liturgických prostor. Jako praktickou aplikaci vhodíme nějaký ten obnos do pokladničky označené nápisem „Na výzdobu kostela“ a jde se dál.
 
Když si však v příloze některých lepších vydání Bible (nebo v jiných knihách) nalistujeme náčrt jeruzalémského chrámu, či případně nějaké další vysvětlivky, dojde nám, že někdejší jeruzalémský chrám má s našimi představami chrámové stavby velmi málo společného, že směnárníci, kteří lidem vyměňovali běžná platidla za chrámovou měnu, a prodavači, kteří poskytovali možnost opatřit si obětní zvířata, nebyli ničím neobvyklým a vůbec že do chrámového komplexu patřily i prostory, kde bylo vyhrazené místo právě pro tyto aktivity, aby mohl kult v samotné svatyni probíhat tak, jak má. A přece, Ježíš je nekompromisně vyhazuje... Proč?
 
Chrám byl v židovském náboženství místem, kde se uchovávala archa úmluvy, která představovala Boží přítomnost uprostřed vyvoleného lidu. Byl proto vnímán jako příbytek Nejvyššího. Vtělením Ježíše Krista však takovýto chrám úplně ztrácí význam. Jeho smrtí se definitivně hroutí! Kristus svým zmrtvýchvstáním staví úplně nový chrám, jehož základem je on sám (viz 1 Kor 3,9c-11.16-17)! Ježíšovo zvláštní a dost drsné počínání v jeruzalémském chrámu nám může pomoci pochopit, že naše chrámy (či kostely) nejsou příbytky Nejvyššího tak, jak tomu bylo v případě jeruzalémského chrámu. Kostel, do kterého chodíme, není svatyní proto, že se v něm uchovává eucharistický Kristus podobným stylem, jak se uchovávala archa úmluvy v jeruzalémském chrámu. (Uchovávání eucharistie v našich kostelech je sice důležité, ale má jiný význam a jiné důvody.) Kamenný či cihlový kostel, do něhož chodíme, je chrámem proto, že se v něm shromažďuje lid budovaný Božím Duchem v jednu jedinou živou stavbu, která je Kristovo mystické tělo, a proto, že právě uprostřed toho lidu Kristus znovu a znovu v eucharistii zpřítomňuje tajemství, které boří starý kamenný chrám a buduje nový chrám – živý.
 
Proto při svátku posvěcení lateránské baziliky nejde ani tak o to, abychom si připomněli jakousi významnou stavbu kdesi daleko v Římě, jako spíše o to, abychom si připomněli, že tím skutečným chrámem jsme my – naše společenství. Ta nejdůležitější otázka nezní, zda se slušně chováme v kostele nebo zda přispíváme na jeho údržbu. Důležité je to, jestli společenství, které vytváříme se svými bratry a sestrami, je skutečně duchovním chrámem, nebo spíše tržnicí, kde se k sobě chováme jako dobytek a kde platí jen ekonomické zákonitosti.

Zdroj: www.paulinky.cz


TOPlist