autor: Foto Petr Lacina
|
datum: 11.07.2008 |
3. farní puťák: Děčínské skály 2008
Při letošním farním puťáku jsme zamířili na sever – do Děčínských skal v NP Česko-saské Švýcarsko. P. Antonín, kterého jsme znali z puťáku v Jizerských horách, nám poskytl jako základnu faru v Arnolticích, malé vesničce mezi Děčínem a Hřenskem. Zde nám opět vytvořili výborné zázemí Bořilovi, tentokrát také s Kohoutkovými.
Odtud jsme v pondělí ráno po mši svaté, nasyceni vydatnou snídaní, v dobré náladě a vybaveni vším potřebným (někteří i nepotřebným), vyšlápli směrem na Hřensko a dále podél německých hranic k Pravčické bráně – největšímu skalnímu mostu v Evropě. Pak už jsme se proplétali mezi skalami až na Mezní louku, kde proběhlo hromadné vaření polévky a "nasycení zástupů". Tiše jsme potom zmizeli v lese a našli pěkné místo, kde jsme mohli „v klidu“ přenocovat. Tentokrát nás netrápili ani komáři ani žádná jiná havěť, pouze správce lesa nám ráno dopřál tak trochu netradiční budíček.
Druhý den po snídani jsme zamířili do Jetřichovic, kde jsme v malém, ale hezky opraveném kostele slavili mši svatou. Zbytek dne byl pak ve znamení vyhlídek – nejprve Mariina, potom Vilhelmina a nakonec jsme, tak trochu unavení, už jen vyhlíželi nějaké pěkné místo na nocleh. Tentokrát nás nepronásledoval správce lesa, ale vydatný déšť, který nás donutil svižně postavit stany a ulehnout ke spánku.
Další den jsme vyšlápli pěkně zostra, takže po poledni se nám podařilo doputovat na severní hranici a poobědvat v trávě u našich německých sousedů. Cestu zpět do Arnoltic nám svým vtipným výkladem zpestřil průvodce při plavbě po říčce Kamenici, hluboko mezi skalami.
Poslední den jsme, po dramatickém hlasování, vyrazili mezi kapkami deště k nedalekému Růžovskému vrchu, který jsme při našem předchozím putování obhlíželi ze všech stran a některé z nás velice lákalo zdolat jeho vrchol – to se také 5-členné skupince pod vedením Páši podařilo. Naše putování jsme završili večerní mší svatou a oslavou 18. narozenin Markétky Stránské.
Dík patří všem účastníkům od těch nejmladších, kteří se při puťáku s vytrvalostí a nadšením drželi v čele naší skupiny, po ty starší, kteří trpělivě snášeli různé obtíže (puchýře apod.), vzájemně si pomáhali a svým humorem přispívali k radostnému duchu putování; dále Bořilovým a Kohoutkovým za výborné zázemí a samozřejmě otci Vladimírovi za organizaci letošního puťáku.
Bohu díky za radostné dny strávené společně v krásné přírodě.