autor: Martin Bořil    |   datum: 10.09.2013  |  

15. expedice - SARDINIE a KORSIKA 2013

Chrochtání polodivokých prasat na Korsice, bimbání zvonků ovcí toulajících se po sardinských horách či mlčení želvy v údolí, bublání vodotrysku kosatek koupajících se v moři někde mezi dvěma ostrovy: zvuky/nezvuky naprosto odlišné. Stejně tak ostrovy Korsika a Sardínie – cíle letošní expedice.
Korsika nás překvapila svými strmými, kamenitými vrcholky – Monte „Číčo“ – tedy, ehm, vlastně Cinto – nejvyšší hora, která vypadala tak trochu jako ferrata bez ferraty. Během náročně klouzavého a klouzavě náročného horolezeckého výstupu („Au! Moje kolena!“) jsme zažili slunce, bouřku, sníh i vítr.
Stále zelené, zaoblené a trochu Krkonoším podobné kopce Sardinie nám zase učarovaly svojí liduprázdností – takovou, že neexistenci jakýchkoli map nám pomohl vyřešit až místní pan starosta z vesnice „Čóro Móro“ - tedy, ehm, vlastně Orgosoro - a jeho internet.
I lidé na ostrovech se liší – lehce sveřepí Korsičané s orlími nosy a vlasy černými jako uhel, občas sice prostřílí cedule s francouzskými nápisy, ale jinak ochotně pomohou opravit nezdolnou Scanii či nám večer zapějí své korsické písně.
Vzrůstem maličcí Sardinci nás zase obdarují, kdekoliv nás potkají – libo-li červené víno nebo čerstvě podojené ovčí mléko?
Středozemní ostrovy se s námi rozloučí utajeným poutním místem sv. Pavla poustevníka, které se, se svým přístřeším, zdá připravené přímo pro nás. Jeho hluboké ticho pak vystřídá bujarý zpěv na trajektu při zpáteční cestě; roztančíme a rozesmějeme celou loď. Úsměv všem zůstane na tváři i po návratu.
Středozemní ostrovy nás svojí rozmanitostí prostě strhly – řecká Kréto příští rok, těš se!

Prohlédněte si fotogalerii na http://www.diecezniexpedice.cz/

Anna Brodinová