autor: Marie Kazdová    |   datum: 02.08.2009  |  

11. expedice – Finsko 2009

Když se řekne Finsko, co si asi tak člověk, který tam nikdy nebyl ( což byla většina z nás, kteří jsme se do této země vydali), představí? Určitě jezera  – jsou nádherná, viděli jsme jich spoustu, hlavní město Helsinky, které nám díky deštivému počasí neukázalo svoji nejhezčí tvář, a do třetice i finskou vodku (která, teď už můžeme potvrdit i my, patří opravdu k nejlepším na světě).
Všechny představy ale předčí vlastní zkušenost – upravená městečka, milé přijetí v ortodoxních klášterech, nádherná příroda v podobě lesů, národních parků, bažin, mokřad.
Já bych navíc Finsko hodnotila jako zemi přátelských lidí a legračních sobů. V tomto duchu probíhala letošní expedice, kde jsem se setkala se spoustou příjemných lidí, jak ze strany expedičníků (mladých lidí plných víry a chuti do života), tak ze strany Finů – ochotných nechat nás (tzn. asi 40 lidí) utábořit se na svém pozemku, kdykoliv je náš milý otec Vladimír s rozzářeným úsměvem požádal.
No a konečně sobi, zážitků s nimi bylo nemálo. Dalo by se říct, že tamní kraj patří více jim než člověku. Vládnou lesům, bažinám, veškerým cestám necestám a dokonce i těm asfaltovým, což dali najevo i nám. Stále mám před očima jednu spokojenou sobí rodinku  vykračující  si po upravené silnici, naprosto ignorujíce velký autobus za svými patami. Po nějaké době si mládě přece jen všimlo, že cosi ruší jejich odpolední vycházku a otočilo se. Vzápětí jakoby to své matce sobí řečí sdělilo  a matka se též obrátila směrem k nám. Všichni jsme tedy čekali a doufali, že nám cestu uvolní a nechají nás projet. Nestalo se tak. Jsou tam doma.
Losa jsme  neviděli. Je velmi plachý a pravděpodobnost, že jej člověk potká, je malá. Pak tedy nechápu, proč na dopravních značkách a upozorněních bývá znázorňován právě los? Snad proto, že je považován za tvora záludného, lstivého, ba i nebezpečného, a tak bychom si na něj měli dávat větší pozor.
No a potom je spousta zážitků – spíše darů, které se slovy ani moc sdělit nedají a zůstávají ukryté hluboko v srdci. Pohostinnost místních lidí, se kterou jsou vybaveny otevřené sruby pro potřeby utrmácených, promočených  poutníků, chvíle ztišení  při západu slunce nad jezerem, slavení mše svaté ve volné přírodě, trpělivost a vnímavost expedičníků k potřebám druhých... Bohu  díky. A díky i těm, kdo tuto výpravu  s velkou pečlivostí dlouho dopředu připravovali.

Další fotografie a informace najdete na expedičním webu www.diecezniexpedice.cz.


11. expedice – Finsko 2009

11. expedice – Finsko 2009

11. expedice – Finsko 2009

11. expedice – Finsko 2009

11. expedice – Finsko 2009

11. expedice – Finsko 2009

11. expedice – Finsko 2009

11. expedice – Finsko 2009

11. expedice – Finsko 2009

11. expedice – Finsko 2009

TOPlist