autor: Vladimír Záleský
|
datum: 01.07.2007 |
9. expedice - Sicílie 2007
Cílem expedice byla nejjižnější část Itálie a především Sicílie. Naše cesta začala v neděli 15.7. - jako každý rok, prosbou o požehnání v brněnské katedrále. První zastávkou bylo poutní místo Asissi. Zde jsme poprvé naplno pocítili tíhu tropického horka... První nocleh jsme domluvili s barmanem v parku starého cisterciáckého kláštera ve Fossanově. Usínali jsme takřka pod okny cely, kde kdysi usnul naposledy svatý Tomáš Akvinský. Další poutní zastávkou byl benediktýnský klášter Monte Cassino. Cestou na jih Itálie se zvyšovala teplota a počet lesních požárů...
První sicilskou výpravou, kterou jsme podnikli, byla pouť k Černé Madoně do Tindari. Cesta ke svatyni na skalnatém břehu moře byla krásná i úmorná. Stále jsme si zvykali na místní teploty a zaháněli žízeň plody všudypřítomných opuncií.
Ostrov jsme začali objevovat po severním pobřeží směrem na západ až k národnímu parku Madonie. Po nádherné výpravě pohořím, trochu ožehnutí sluncem jsme se rozhodli prchnout před dusným vedrem palermského pobřeží. Útočištěm se nám stalo městečko albánské menšiny - Pianna del Albanesi. Takřka noční setkání s místními skauty ve chvíli, kdy už jsme zvažovali noc v autobuse nás zachránilo v pravý čas... Albánská komunita nám poskytla skautský dům, bohatou snídani a veliké otevřené srdce... Z Monreale si každý odvážel jiné zážitky: někdo zastavoval splašenou sicilskou dopravu aby projel autobus ze slepé uličky, někdo si za euro koupil dřevěnou hračku aby se zbavil marockých trhovců. Ale většina si bude pamatovat úžasnou katedrálu v Monreale!
Celé odpoledne až do večera jsme v parných uličkách Palerma prohlíželi zaprášené paláce a nasávali zvláštní atmosféru „městečka Palerma“. Spát se tam ale nedalo...
Azyl nám tentokrát poskytl kněz a profesor patrologie z Agrigenta - Don Vicenzo. Ten nás velmi ochotně ubytoval v jedné vesnické škole jeho farnosti. V této vesničce jsme společně s místními slavili nedělní mši svatou. Jelikož teplota dosáhla úctyhodných 46 oC ve stínu, chladili jsme se několika kyblíky zmrzliny, které jsme dostali od místních farníků a pak celý zbytek dne na nádherné pláži u moře, blízko rozvalin domu, kde bydlel filozof Eneakles.
Opouštěli jsme jižní pobřeží a blížil se hlavní cíl - Etna. Po zastávkách v „Údolí chrámů“ - Valle dei Templi a pouti do baziliky Panny Marie v Siracussách jsme zamířili k jižnímu úpatí sopky Etny. Zde jsme se utábořili přímo na parkovišti ve výšce 1.900 m n.m. u výchozího bodu lanovky. Před spaním si nás ještě prohlédla eskorta karabiníků a toulavá lišky a pak už jsme usínali se zvláštní sopečnou vůní na chřípí...
Další den nás čekal výstup k vrcholu, k hlavním kráterům Etny ve výšce 3345 m.n.m. Při výstupu na Etnu jsme se rozdělili na několik skupin. Někdo si kousek pomohl lanovkou, někdo terénním autokarem, jiná skupina vsadila na průvodce a někdo vsadil na své nohy, mapu a trochu štěstí. Cesta nebyla snadná ovšem pohled do dýmajících kráterů za tu námahu rozhodně stál. Při noční koupeli v Katánii jsme v čistém moři spláchli černý sopečný prach a pak už jsme v Messině čekali trajekt, kterým jsme opustili Sicílii. Pod poklidným Vesuvem jsme ještě navštívili město Ercolano, které bylo kdysi pohřbené pod sopečným prachem a lávou. Poslední nocleh nás čekal nedaleko Říma, poblíž Castel Gandolfa v úžasném trapistickém klášteře. Poutí ke hrobům svatých apoštolů jsme chtěli za vše poděkovat – a bylo za co děkovat!