autor: Vladimír Záleský    |   datum: 29.09.2019  |  

Seminář Život v Duchu svatém (text 8.)








3. TÉMA: JEŽÍŠ JE PÁNEM TVÉHO ŽIVOTA
A. Úvod.
Bůh se před dvěma tisíci lety stal v Ježíši člověkem. V Kristu se projevila Boží láska a dobrota. Ježíš nepůsobil jako Vykupitel a Osvoboditel jenom tehdy – chce takto v našich životech působit i dnes. Abychom to mohli zakusit, je třeba ho znovu a více přijmout za PÁNA SVÉHO ŽIVOTA.
B. Ježíš jako host v domu mého srdce; Ježíš jako řidič mého vozu.
Můžeme si zde uvést dva příklady, které nám mohou pomoci pochopit, co to znamená přijmout Ježíše za Pána a proč je to důležité:
= Náš život a naše srdce jsou jako rozsáhlý dům. Ježíše rádi pozveme dál – ale zpravidla jen do uklizeného obýváku. On však chce být pozván i do neuklizeného pokoje. I na půdu, do sklepa – tam, kde je nepořádek. Ví, že bez něj nikdy nedáme dům svého života do pořádku: bude to jen vnější slupka – pěkně uklízený obývák, který má vzbudit dojem spořádané domácnosti… Skutečnost je však jiná…
= Náš život se podobá cestě. My po ní jedeme se svým vozem. Ježíš stojí u cesty jako stopař. Můžeme se k němu zachovat různě: nevzít ho do auta vůbec (tak my, věřící, většinou nejednáme), nechat ho sedět jako spolujezdce; zeptat se ho na cestu, když zabloudíme (viz naše horlivé modlitby, když máme nějaký životní problém); nechat ho, aby navigoval celou cestu… A nejlépe: přenechat mu místo řidiče: On nás chce ušetřit nehod, zajížděk a především toho, že naše cesta nabere úplně špatný směr… Ježíš je přece náš dobrý pastýř a chce nás vést na dobré a zelené pastviny (srov. Ž 23; Jan 10,16).
C. Mám jiné pány, jiné řidiče.
= Člověk může žít v iluzi, že pokud nepozve Ježíše za Pána svého života, bude pánem on sám – bude tedy svobodnější a samostatnější… Skutečnost je přesně opačná: Ježíš je jediným Pánem, který nás – paradoxně – chce vést k větší svobodě. Pokud není Pánem on, objeví se jiní „pánové“, kteří nás chtějí zotročit (viz také minulá katecheze): - mé povolání, má práce (workoholismus); - mé záliby, které nemusí být přímo hříšné, ale berou mi svobodu; - nezvládnutá závislost na jídle, sexu, alkoholu, lécích; - nezdravé vztahy (takovým nezdravým vztahem může být např. i vztah rodiče k dítěti, pokud chce rodič své dítě „vlastnit“); - špatné filmy, knihy, časopisy (nemusí jít rovnou o „hříšné“ obrázky – může jít i o bulvár plný pomluv atd.); - přílišná zvědavost: závislost na „novinkách“, na hodnocení druhých; - závislost na věcech (móda, vybavení bytu, špičkové oblečení dětí…)
= Všichni jsme v některých oblastech svého života zotročeni. A je to otroctví tak pevné, že se ho sami nedokážeme zbavit. Znal to i apoštol Pavel: „Já nešťastný člověk. Kdo mě osvobodí z tohoto těla smrti (s jeho hříšnými sklony)?“ Nachází krásnou odpověď: „Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, našeho Pána.“ (Řím 7,24-25) Sami nejsme schopni překonat to, co nás v životě zotročuje. Jediným skutečným osvoboditelem a vykupitelem (v pravém smyslu slova) z otroctví hříchu a smrti je Ježíš.
D. Co mi Ježíš nabízí, pokud se stane Pánem mého života?
= Pravou svobodu. „Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.“ (Jan 8,36) Ježíš nám nabízí dar pravé svobody od toho, co nás spoutává (viz výše).
= Pravý pokoj. Když se Kristem necháme vést, můžeme pustit z rukou své strachy o sebe i o své blízké: „Těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému.“ (Řím 8,28) Jistě – i s Ježíšem jako Pánem zůstanou v našem životě kříže. V posledku ale nemůže jít nic zcela a definitivně špatným směrem – protože Pán je s námi.
= Naplnění života. Často se ženeme za hodnotami, jež za to nestojí – a ty podstatné zanedbáváme. Pán nás chce učit poznávat to, co je důležité, a dávat nám sílu za tím jít.
= Plnost života v Božím království. Ježíš jako náš Pán a Přítel nás chce jednou přivést do plnosti svého života, který nám získal. Ve spojení s Kristem nás tedy nepřemůže ani ten nejhorší nepřítel – smrt.
E. Co nám brání v přijetí Ježíše za Pána svého života?
= Naše svévole: touha řídit vůz svého života tam, kam chci. Často teprve po různých našich porážkách připustíme, že nevedeme svůj život tím nejlepším směrem.
= Náš strach. Nebude po mně chtít Ježíš něco moc těžkého? Nenaloží na mě kříže, kterým bych se jinak vyhnul? Je pravda, že cesta s Kristem vždy nemusí být lehká. Můžeme si ale být jistí, že on nechce jen naše štěstí po smrti – on chce, abychom už tento život prožívali co nejlépe a co nejplněji. On nechce naše trápení. Nemusíme se bát odevzdat se mu do rukou. K trápení naopak často vede spíše naše svévole (viz dějiny Vyvoleného národa – neposlušnost Božímu hlasu vede do vyhnanství…).
= Naše vlažnost a pohodlnost. Nechce se nám jít dál, růst, říkáme, že „to tak stačí“. Pokud bychom ale zůstali stát na místě, byla by to velká škoda pro nás i pro mnohé lidi kolem nás.
= Nedostatek důvěry v Krista a lásky k němu. Kdybychom Pána opravdově milovali, daleko snadněji bychom se mu odevzdávali do rukou. Neměli bychom výše zmíněné strachy a výmluvy. Prosme o prohloubení naší víry a lásky k Ježíši.
F. Co udělat pro to, aby se Ježíš stal více naším Pánem?
= Je třeba mu to jasně říci: třeba v osobní modlitbě; třeba při sv. smíření příští týden nebo už dnes při modlitbě za uzdravení. On se nám nevnucuje – respektuje naši svobodu. On stojí u dveří našeho srdce a čeká, zda mu otevřeme (srov. Zj 3,20).
= Odevzdání všeho, co nám v tom doposud brání: zranění, nesvobod, svázaností (dnes při modlitbě za uzdravení), hříchů (za týden při sv. smíření). Těšme se na velké okamžiky, kdy se na nás znovu a více projeví Boží láska a milosrdenství!
G. Jak se připravit ke sv. smíření?
= Doporučuje se, aby sv. smíření v rámci kurzu obnovy byla buď celoživotní nebo „generální“ (od minulé podobné sv. smíření). Co do ní patří: - hříchy z minulosti, které jsme nevyznali (ze strachu, z neznalosti), případně vyznali jen polovičatě a neúplně; - naše strachy, zranění a neodpuštění druhým, Bohu či sobě (to sice patří i do dnešní modlitby za uzdravení, stejně tak to ale můžeme vložit i do sv. smíření); - to, co nás svazuje a čeho se nedokážeme zbavit – zvláště v oblasti hříchu (především to, co jsme nedokázali svěřit konkrétně při modlitbě za uzdravení); - mohou se zmínit (naposledy! ) i hříchy dříve vyznané, pokud nás pořád trápí a máme pochybnosti, zda nám byly odpuštěny…
= Nebojme se hříchy si sepsat. Věnujme dostatek času modlitbě, přípravě. Zamysleme se nejen nad tím, co vadí nám, ale také nad tím, co asi na nás vadí druhým a především Ježíši.
= Modleme se i za své bratry a sestry ze skupinky i další, kteří se na sv. smíření budou připravovat i za kněze, kteří zde budou za týden sloužit.
 

TOPlist