autor: MaBo
|
datum: 21.06.2016 |
Papež kritizoval kulturu “provizoria” i přílišný rigorismus při pastoraci rodin
Kultura blahobytu v Itálii ukázala, že je pro ni prokletím a že přivedla zemi do tragické demografické krize, prohlásil v pátek (17.6.) papež František. Na setkání sympózia římské diecéze s delegáty farností hlava římskokatolické církve dodala, že všude převládá "kultura provizoria", uvedl vatikánský rozhlas.
Papež kritizoval, že se lidé obávají plodit děti. “Mít dítě totiž není nic snadného, je třeba je vychovávat. Největší výzvou je tu skutečnost, že vychováváš člověka, který bude svobodný," citovalo Františka Rádio Vaticana.
“Kultura provizoria, která vládne všude, včetně kněžství a řeholního života. Právě kvůli tomuto provizoriu je převážná většina [v italském překladu zveřejněném Vatikánem byl text upraven na některá – pozn. red.] ze svátostných manželství neplatná, protože manželé sice prohlásí: „Ano, je to na celý život“, ale nevědí, co říkají, protože mají jinou kulturu. Prohlašují to sice v dobré vůli, ale bez plného vědomí.”
Za úředním spisem se skrývá lidská tvář
František v úvodu své řeči připomněl, že je důležité a pomáhá, dodávat tématům tváře: “Jak nám pomáhá, když si povšimneme, že za úředním spisem se skrývá lidská tvář. Osvobozuje nás to od ukvapenosti při vyvozování závěrů, které jsou dobře formulovány, ale častokrát postrádají životnost; osvobozuje nás od abstraktního mluvení, abychom se přiblížili konkrétním lidem a zaobírali se jimi.”
To podle něj neznamená nepodávat zřetelnou věrouku, ale vyhýbat se soudům a postojům, které nepřipouštějí složitost života. Podle hlavy římskokatolické církve si “evangelní realismus špiní ruce, neboť ví, že „pšenice a koukol“ rostou spolu a že ta nejlepší pšenice bude v tomto životě vždycky smíšena s trochou koukolu.” A tím kdo si takto nejvíce špinil ruce byl Ježíš.
„Ani rigorismus, ani v laxismus – neobsahují pravdu. Evangelium volí jinou cestu, obsaženou v oné čtveřici slov: přijímat, doprovázet, rozpoznávat a integrovat, aniž by strkalo nos do takzvaného morálního života lidí,” uvedl papež a doplnil, že mentalita “děkuji ti, Pane, že nejsem jako ti druzí” pastoraci nepomáhá.
Jako biblický příklad uvedl příběh s cizoložnicí: “Co říkala morálka? Kamenovat. Avšak Ježíš této morálce nedostál. To nás přivádí k myšlence, že o evangelní morálce nelze mluvit v kategoriích přísnosti a matematické jistoty.”
Mladým chybí vzory ve starší generaci
Jedním z dalším problémů, který se týká rodin, je podle Františka nedostatek modelů, svědectví – prarodičů a otců – schopných vyprávět sny nedovoluje mladým pokolením „mít vidění“. “Jak si představujeme, že se mladí vyrovnají s životem v rodině a manželství jakožto daru, pokud od nás budou stále jen slyšet, že je to obtížné,” ptá se.
Právě ztráta této schopnosti nedovoluje dělat plány, poněvadž budoucnost rodí nejistotu, nedůvěru a strach. “Jedině svědectví našich rodičů, když vidíme, že měli možnost bojovat za něco, co má cenu, jim pomůže pozvednout zraky,” odpovídá papež a doplňuje “nechejme svoje prarodiče, aby vyprávěli a dělili se o své sny, abychom zítra mohli mít proroctví.”
Římský biskup se dotkl i sociální otázky mladých lidí: “Když ale čtyřicet procent mladých lidí pod pětadvacet let nemá práci, jakou mohou mít naději? Tady, v Římě? Jak nalézt východisko?”
Svatby v tísni jsem nedoporučoval
Bývalý arcibiskup v Buenos Aires na setkání také řekl, že nedoporučoval tzv. svatby v tísni, které byly důsledkem sociálního tlaku – “dítě je na cestě, musíme se rychle vzít.”
„Zakázal jsem to, protože tito lidé nejsou svobodní. Možná, že se milují. Zažil jsem také pěkné situace, kdy se po dvou, třech letech vzali a viděl jsem, jak společně přicházejí do kostela s dítětem za ruku. Věděli dobře, co dělají. Manželská krize povstává z toho, že lidé nevědí, co je to svátost, krása svátosti, nevědí, že je nerozlučná, že je na celý život,“ vysvětlil svůj postoj
===
Foto: European Union 2014 - European Parliament