autor: Součková Zlata
|
datum: 01.08.2008 |
10. diecézní expedice mládeže do Moldávie
Cílem jubilejní desáté diecézní expedice mládeže byla Moldávie, a to jak rumunská část nesoucí tento název, tak samostatná Moldavská republika – jedna z republik bývalého Sovětského svazu. Naše desetidenní putování začalo v neděli 20. 7. v Brně, tradičně požehnáním a prosbou o ochranu, tentokrát výjimečně v kostele sv. Tomáše. Po dlouhé cestě autobusem přes Slovensko, Maďarsko a po rumunských cestách-necestách se naše expediční Scania zastavila až v „Klášterních horách“ Obcina Mare na rumunsko-ukrajinských hranicích, u prvního z nádherných malovaných klášterů jménem Moldovita. Pak už následovalo naše první dvoudenní putování: kláštery Sucevita a Putna – vlídné přijetí, nádherné fresky a ikony, vůně kadidla a myronu, krásná příroda – to vše nám vynahradilo útrapy spojené s deštěm, který nás vytrvale, neúprosně a s čím dál větší intenzitou provázel při naší cestě. Ve středu jsme ještě navštívili další dva malované kláštery – Humor a Voronět a odjeli jsme do Iasi, jednoho z nejhezčích měst v této části Rumunska. Zde nás opět potrápil déšť, ale - díky ochotným policistům, kteří nás „eskortovali“ ke katolické katedrále, kde nás přijali s otevřenou náručí, i když už bylo dost pozdě večer i díky strážci pravoslavné katedrály, který před námi nezamknul, ač byl již čas, ale pozval nás, abychom se pomodlili u hrobu sv. Paraskivy a vyprosili si její ochranu na další cestě - toto město zůstane v naší paměti jako místo, kde je každý poutník vítaným hostem. Pak už jsme, opět v dešti, s malou exkurzí na místní letiště a tak trochu s obavamk, co nás čeká, směřovali na moldavskou hranici. Překvapil nás na tamní poměry rychlý průběh odbavení; co nás ale nepřekvapilo, byl katastrofální stav místních silnic.Ve čtvrtek jsme se probudili do slunečného moldavského rána, a tak zatímco se sušily naše stany, boty a další svršky, zamířili jsme do klášterního komplexu vytesaného do skal v meandru řeky Raut na místě zvaném Orheiul Vechi.V pátek jsme, při návštěvě dalších klášterů – Kurk a Capriana, s potěšením zjistili, že se zde kláštery a chrámy nejen opravují, ale také intenzivně duchovně žijí, což dokazuje velký a stále rostoucí počet řeholníků. Při nocování u vesnice Capriana se nám potvrdil fakt, že Moldávie je zemí s nejmenším turistickým ruchem v Evropě - naše tábořiště u silnice budilo takovou pozornost, že řidiči troubili, blikali, zastavovali a dokonce vystupovali, aby se přesvědčili, že je neklame zrak. V sobotu ráno jsme minuli vyhlášené a rozsáhlé vinné sklepy ve městě Cricova a zamířili do Kišiněva – hlavního města Moldávie. V katedrále nás přijal otec generální vikář a pověděl nám o strastech i radostech katolické církve v Moldávii, která zde tvoří jedinou diecézi s 24 kněžími a asi 20.000 věřícími, kteří jsou převážně polské, rumunské, německé či ruské národnosti. Poté, co jsme zde slavili mši svatou, vydali jsme se ke katedrále pravoslavné a na další průzkum, abychom se přesvědčili, že historickými památkami se toto velkoměsto pyšnit opravdu nemůže. Odtud jsme zamířili na jih, do autonomní oblasti Gagauzie, kde žijí potomci Turků a potom zpět do Moldávie navštívit českou vesnici Holuboi.V neděli jsme zamířili zpět do Rumunska. Během cesty jsme ve městě Bacau, po skončení čtyřnásobné místní svatby, slavili nedělní mši svatou.V pondělí nad ránem jsme dorazili na úpatí Ceahlavských hor, do vesnice Durau, odkud jsme po skupinkách zdolávali tyto nádherné strmé bělozrnné hory a kde jsme žasli nad krásnými výhledy, romantickým západem slunce i ranním mořem bílých oblaků v údolí, ochutnávali rumunské národní jídlo mamaliga, koupali se pod vodopády Duruitoarea, opět se ukrývali před deštěm, opět sušili mokrou výstroj …Naše výprava do východních pravoslavných zemí nemohla skončit příznačněji a radostněji než děkovnou mší svatou, kterou jsme po vlídném přijetí a s laskavým svolením představeného místní pravoslavné komunity slavili v exercičním domě našich pravoslavných bratří. Bohu díky!