Bazilika minor Nanebevzetí Panny Marie a svatého Mikuláše

Konventní kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše byl od svého založení základní součástí areálu cisterciáckého kláštera, který počíná vznikat po roce 1250 z přičinění předního moravského velmože Přibyslava z Křižanova. Ranou historii kláštera zachytil ve veršované Kronice žďárské cisterciácký mnich Jindřich Řezbář. Latinská kronika je dnes považována za jedno z předních děl českého středověkého písemnictví.

Dějinná a politická situace svedla na pomezí Čech a Moravy zájmy tří významných osobností našich středověkých dějin, manželů Přibyslavových dcer. Boček ze Zbraslavi, manžel Eufemie, převzal Přibyslavovo dílo a dokončil založení kláštera. Péče o klášter se po Bočkově smrti ujal jeho švagr Smil z Lichtenburka, manžel dcery Elišky. Nejstarší dcera Zdislava odešla za panem Havlem z Lemberka do vzdáleného Podještědí, kde záhy zemřela. Pro obětavou péči o chudé a nemocné si ji dodnes připomínáme jako českou světici.

Stopa mateřských klášterů nás vede přes jihočeský Pomuk a německý Ebrach až do francouzského Morimondu. Cisterciáci, vedení osobností sv. Bernarda a směřující k obnově mnišské sebekázně, si pro stavbu svých klášterů záměrně volili těžce přístupná a nehostinná místa, v nichž se těžkou prací a modlitbou chtěli přiblížit Bohu. Hraniční les mezi Čechami a Moravou se stal příhodným místem pro kolonizaci a založení nové fundace. Nástěnná malba v severní křestní kapli připomíná dějinnou událost z roku 1462. Z rozhodnutí papeže Pia II. mohli od této chvíle žďárští opati užívat opatské pontifikálie.

Samotný klášter byl založen na životodárném vodním prameni, a proto se nazýval Fons Beatae Mariae Virginis, Pramen Panny Marie. Studniční kaple bývala součástí křížové chodby a pozůstatky zdí rajského dvora dodnes připomínají období rozkvětu i úpadku tohoto místa. Pro klášter významnou a vzácnou sochu Studniční Panny Marie lze spatřit na bočním oltáři v jižní lodi. Toto raně gotické dílo do kláštera přinesli pomučtí mniši, prchající před husitským běsněním. Podle legendy se k soše pojí zázračné uzdravení opata Vejmluvy.

V době po r. 1705, kdy Václav Vejmluva stanul v čele řeholní komunity, nastává architektonické a umělecké vzepětí vzkvétajícího kláštera. Živoucí připomínkou vrcholného období svébytného žďárského baroka je oltář Nanebevzetí Panny Marie, jehož architektonickou koncepci vypracoval Jan Blažej Santini-Aichl. Dominantu oltáře tvoří dvojobraz Nanebevzetí Panny Marie, jehož autorem je slezský malíř Michael Leopold Willmann. Sochařská výzdoba vzešla z klášterní dílny talentovaného Tyrolana Řehoře Thenyho. Tento výjimečný sochař je rovněž autorem oltáře v jižní kapli Zvěstování Panny Marie. V bytostně komorním díle umělec zachytil okamžik zázračné události: archanděl Gabriel zvěstuje Panně Marii, že počne a porodí syna. Světlo dopadá na Mariinu tvář plnou vroucího očekávání a pokojná atmosféra této mystické chvíle vybízí návštěvníka ke krátkému zastavení. Dokonalým příkladem Santiniho tvůrčí invence je vestavba hudebních tribun a dominantních varhanních empor v příčné lodi kostela. Vzácný hudební nástroj pochází z dílny brněnského varhanáře Jana Davida Siebera.

Novodobou dominantu centrálního prostoru baziliky tvoří oltář svaté Zdislavy, znázorňující duchovní pramen tryskající z historie kláštera k dnešku. Je dílem moravského umělce Milivoje Husáka a nese ostatky svaté Zdislavy. Ta se tak symbolicky po staletích vrací ke své rodině – matce, sestrám a švagrům, jejichž ostatky jsou zde uloženy.

V současnosti je kostel centrem života farnosti i cílem poutníků. Brněnský biskup Mons. Vojtěch Cikrle sem každoročně zve rodiny na Diecézní pouť. Koná se zde i celá řada dalších duchovních, kulturních a společenských událostí. V roce 2009 udělil Svatý stolec kostelu titul bazilika minor. Stal se tak v pořadí patnáctou bazilikou v České republice. Turisté i poutníci zde hledají a nacházejí krásu umění a architektury i duchovní občerstvení a inspiraci.

Letáček si můžete stáhnout ve formátu PDF a vytisknout.