autor: www.paulinky.cz
|
datum: 28.10.2012 |
Myšlenka na 30. neděli v mezidobí 2012
Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák – Timaiův syn Bartimaios. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. On však křičel ještě víc: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“
Viz Mk 10,46-52
E-vangelium on-life
Ježíš se někdy chová velmi zvláštně. Velmi často se dokonce zachová zcela opačně, než by se dalo logicky očekávat. Když se svými učedníky vychází z Jericha, slyší křičet slepého žebráka. Dalo by se očekávat, že nasměruje své kroky přímo tam, odkud se ozývá Bartimaiův naléhavý křik. Místo toho se však Ježíš úplně zastaví. Zdá se, že dřív nežslepého Bartimaia musí uzdravit ještě jiné nemocné... Obrací se na nepříjemné „okřikovače“, kteří se snaží umlčet ubohého Bartimaia (aby snad před velkým zástupem nedělal ostudu sociálním službám města Jericha?). „Zavolejte ho!“ oslovuje Ježíš tyto lidi, jejichž jména a tváře zůstávají neznámé. Tvrdé okřikování se mění na povzbudivá slova: „Buď dobré mysli, vstaň, volá tě!“ Z pyšných „vzorňáků“, kteří si namlouvali, že jejich posláním je zjednávat pořádek, se stávají Ježíšovi pomocníci, kteří dodávají odvahu slepému žebrákovi, aby se nebál přistoupit k Ježíši. Až nyní je na řadě slepý Bartimaios a může vyslovit svou prosbu: „Mistře, ať vidím!“
Mistře, dej, ať také my vidíme, že když navzdory našim naléhavým prosbám zdánlivě stojíš na místě a nespěcháš nám na pomoc podle našich představ, právě tehdy uzdravuješ nemoci a neduhy, o jejichž uzdravení nás ani nenapadlo prosit.