Hledejte Hospodina, všichni pokorní v zemi, kteří jednáte podle jeho výroku. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru, snad se skryjete v den Hospodinova hněvu.
Uprostřed tebe zanechám lid pokorný a chudý. Budou hledat své útočiště v Hospodinově jménu ti, kdo zbudou z Izraele. Nebudou konat nepravost, nebudou lhát, v jejich ústech se nenajde podvodný jazyk. Když se budou pást a odpočívat, nikdo je nebude děsit.
Sof 2,3; 3,12-13

Liturgi@ on-life

V úryvku z knihy proroka Sofoniáše se jako refrén opakuje naléhavá výzva: „Hledejte!“  –Hledejte Hospodina! Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru! V období vlády králů Menašeho a Amóna se v judském království rozmohla modloslužba a mnohé nešvary spojené s pohanským životním stylem. Nyní na trůn nastoupil mladý Jošiáš a národ nutně potřebuje obnovu... Prorok nešetří silnými slovy a hrozí zkaženému národu dnem Hospodinova hněvu. Mezi hrozbami a káráním však také zaznívá příslib naděje na záchranu. Když ale pozorně nasloucháme prorokovým slovům, nemůže nás nepřekvapit, že výzva k hledání Hospodina není zrovna adresována těm zkaženým a zbloudilým, nýbrž pokorným, kteří jednají podle Hospodinova výroku. Jak je to možné? Copak někdo špatně zapsal Sofoniášovy výzvy? Proč by měli hledat Hospodina právě pokorní a chudí, kteří jednají podle Hospodinova výroku? Neměli by ho spíš hledat ti špatní a zkažení? S těmi pokornými a chudými je přece všechno v pořádku. Problém tkví právě zde. Pokud člověk žije, nemůže si nikdy říci, že ve svém vztahu k Bohu už dospěl do cíle. Pravý vztah k Bohu je neustálým hledáním. Je ustavičnou neuhasitelnou touhou, kterou nenaplní nic jiného a nikdo jiný než Bůh sám. Jakmile člověk konstatuje, že už došel do cíle a že si vystačí sám, uzavírá se před Hospodinem a dopouští se modloslužby, protože si je sám sobě bohem. Právě to je chyba, které se často dopouštěl vyvolený národ. A právě proto, pokud má v Božím lidu dojít k opravdové obnově, musí s ní začít právě ti, kteří už (nějak) žijí podle Hospodinových výroků a možná si tak trochu myslí, že oni jsou v pohodě. Právě v jejich srdcích se musí znovu rozhořet touha po Hospodinu. Hledání Hospodina totiž není přechodný stav těch hříšných a nevěřících, který se musí co nejdřív vyřešit, a pak teprve začne normální život. Naopak, hledání Hospodina je základní postoj, v němž má člověk setrvávat, dokud žije. Právě to je logika Ježíšových blahoslavenství. Blahoslaveni nejsou ti, kteří už všechno vyřešili a teď si spokojeně mnou ruce. Blahoslaveni jsou ti, kteří ve svém životě pořád vnímají různé podoby prázdnoty, ale nesnaží se ji ucpat lacinými náhražkami, nýbrž stále víc se otvírají tomu, aby ji naplňoval sám Bůh.