autor: MaBo    |   datum: 27.10.2015  |  

Pro rodinu ať pracuje celá církev

Mohl byste shrnout obsah synodálních jednání?
Z loňské mimořádné synody, která se stejně jako ta letošní věnovala rodině, vzešel zápis, který dal základ, tzv. Instrumentu laboris, pro tuto synodu, tedy jakýsi návod pro diskusi. Svatý otec hned v první den synody zdůraznil, abychom se opírali především o tento dokument, neboť je plodem práce synody předešlé. Právě z Instrumenta laboris tedy v diskusích vycházíme.

 Dokument je rozdělen do tří částí. První část se věnuje situaci rodin v různých oblastech světa. Touto analýzou jsme prošli v prvním týdnu. Druhé téma se zabývá rozlišováním povolání člověka k životu v manželství a v rodině celé církve. Ten, kdo člověka volá, je sám Bůh. Třetí část byla nejživější, nejdiskutovanější. Týkala se pastorace a poslání církve ve vztahu k rodině v dnešním světě, pastýřské činnosti v pravém slova smyslu. Připomínají se zde i obtíže a nedostatky dosavadní pastorační činnosti církve. Následuje vybídnutí k účinnější pastoraci.

 Musíme pamatovat na to, že biskupská synoda je poradním orgánem Svatého otce, vyjadřuje především kolegialitu biskupů. Jejím posláním tedy není činit důležitá rozhodnutí za Svatého otce či ho k čemukoli zavazovat.

 Můžete přiblížit skupinu, ve které jste pracoval?

 Byl jsem zařazen do italské skupiny A, která měla dvě desítky členů. Ve skupině s námi byli jako pozorovatelé jeden pravoslavný biskup, několik sekretářů a auditorů. Mezi ně patřili italští manželé, kteří mají dvanáct dětí, z nichž nejmladší, několikaměsíční David, byl s rodiči občas přítomen. Tento pár se kromě vlastní rodiny na plný úvazek věnuje doprovázení dalších dvojic, zejména těch, které procházejí krizí.

 Byla vaše skupina něčím specifická?

 Zásadně se neodlišovala od ostatních. Ve skupině jsme se shodovali v tom, že rodina je dnes vystavena stále většímu počtu úskalí, nicméně spektrum problémů je velmi podobné jako před minulou synodou o rodině, z níž vzešla známá apoštolská exhortace Familiaris consortio (1981). Jen jsou mnohé problémy více patrné. Rodina urgentně potřebuje pomoc celé církve. Ale daleko více než zachraňovat, co je zraněno, je třeba upírat zrak na Krista, obnovit vlastní víru a v tomto smyslu žít, svědčit i učit druhé, aby se těmto zraněním předcházelo. Ne podle měřítek světa, ale podle těch Božích, na která se dnes často zapomíná. Církev, tedy každý pokřtěný, musí v tomto smyslu pracovat pro rodinu. Je zbytečné ohánět se dlouhými řečmi o důkladnější přípravě na manželství, pokud nebudou děti a mládež vedeny k životu z víry, pro Boží království, které je smyslem jejich života.

 Ovlivnila práci ve skupině i vaše zkušenost církevního právníka? Získal jste též diplom Kongregace pro bohoslužbu a svátosti za studium manželských kauz.

 Samozřejmě jde moje právnická formace se mnou, i když na ni právě nemyslím. V naší jazykové skupině bylo shodou okolností asi sedm církevních právníků. Jeden z nich je děkanem nejvyššího církevního soudu Římské roty. Zároveň jsme tam měli několik významných teologů, například kardinála Carla Caffarru. Některá témata se zde diskutovala do velké hloubky a za to jsem velmi vděčný. Domnívám se, že jakékoli vzdělání, tedy i právnické, je přínosem.

 Kánony Kodexu církevního práva jednoznačně a výstižně definují manželství jako jednotný svazek muže a ženy. Velký důraz je kladen na svobodné rozhodnutí obou stran tuto svátost přijmout, na vzájemný souhlas. Manželský svazek je svou podstatou trvalý a nerozlučitelný, neboť je odrazem neměnné Boží věrnosti smlouvě s člověkem. Právo na sňatek je nedotknutelné i v přirozeném řádu, je vlastní každému člověku: Bůh člověka stvořil jako muže a ženu. U dvou pokřtěných je manželství povýšeno na svátost. A Kristus v desáté kapitole Markova evangelia na námitky farizejů objasňuje původní Boží stvořitelský záměr s člověkem slovy: „Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke své ženě a ti dva budou jeden člověk. Už tedy nejsou dva, ale jeden. Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ Církevní právo definuje základní vlastnosti manželského stavu, tedy zejména vzájemné dobro obou – to znamená prosperitu duchovní, která vede k věčnému životu, ale i hmotnou zde na zemi. Další významnou charakteristikou manželství je plození a výchova dětí, pokud je jimi manželství požehnáno.

 Vzešel z vaší skupiny jasný výstup ve věci lidí, kteří se rozvedli a uzavřeli další sňatek?

 Svátostné manželství je zásadně nerozlučitelné. To lze zdůraznit před synodou i po ní. Otázky mi kladete ještě před zakončením synody a výstupy jednotlivých skupin jsou zatím jen doporučením pro závěrečný dokument. Naše skupina se problémy rozvedených a znovu sezdaných samozřejmě také zabývala. Vypozoroval jsem, že naprostá většina synodních otců neočekává změny v základním učení církve ohledně manželství ani ohledně slavení a přijímání eucharistie. To by byla změna věroučná, synoda však byla svolána v první řadě se záměrem pastoračním.

 V jazykové skupině jsme se jednoznačně shodli na tom, že církev by měla více zdůrazňovat Boží dar, kterým je manželství. Není břemenem, které je třeba se zatnutými zuby nést, ale skutečným a velikým darem. Mladí lidé, kteří s touto skutečností nemají osobní zkušenost, protože jejich okolí přistupuje k manželství odlišně, se logicky obávají tento závazek vzít na sebe. Ptají se, proč by toto břemeno měli dobrovolně přijímat, když ani nevědí, zda takovému slibu dokážou dostát. Často kolem sebe vidí negativní příklady těch, kteří neobstáli, a hledají náhradní cesty.

 Naše skupina navrhovala, aby byl v každodenní pastoraci kladen důraz na hloubku a krásu svátostného rozměru manželství. V něm se člověku otevírají nové horizonty k naplnění a štěstí. Garantem není jen člověk, který snadno selže, ale Bůh, který neselže nikdy. Logicky to však není možné bez naší svobodné vůle, bez lidské spolupráce. Je tedy důležité nazírat na svátost manželství a na rodinu jako na veliký Boží dar a na nevýslovnou možnost pro člověka růst před sebou i před Bohem.

 V rámci synodních kongregací v aule jste pronesl i jeden příspěvek. Čeho se týkal?

Sekretariátem jsem byl rovněž určen, abych měl v pátek 23. 10. krátkou homilii během ranních modliteb. Jinak ve svém obsahovém příspěvku v kongregaci jsem zmínil, že bych byl velmi rád, kdyby závěrečný dokument synody krátce a jasnými slovy shrnul již existující zjevené pravdy o manželství a rodině. Aby byl jakýmsi náčrtem křesťanské vize manželství a rodiny, respektive návodem, jak tyto pravdy předávat v pastoraci. Vždyť ne každý má teologické vzdělání. Domnívám se, že by taková pomůcka pomohla odstranit dnešní velký zmatek a nedostatek základních informací. 

 ===
Zdroj: www.katyd.cz
Vydání: 2015/44 Nové tóny ze synody, 27.10.2015, Autor: Jaroslava Otradovcová
Foto: Královéhradecký biskup Jan Vokál je ve Vatikánu jako doma. Snímek autorka